Protože jsem neměl žádné programové nebo souborové starosti a mým úkolem bylo jen festival a jeho účinkující po všechny festivalové dny dobře pro pořadatele fotograficky zdokumentovat, díval jsem se přes hledáček objektivu svého fotoaparátu i pouhým okem pozorně kolem sebe.
Šumperk je krásné město. Jeho nevelké centrum je dnes souvislé pásmo pečlivě upravených ulic s malebnými zákoutími, fontánami, novotou svítícími fasádami domů a zelení oplývajícími klidovými plochami. Cítil jsem se zde uvolněně a velmi příjemně. Ulicemi proudili usměvaví lidé, teplé léto vrcholilo, zahrádky restaurací byly přeplněny spokojenými a pohodu rozdávajícími hosty.

Podobně spokojený dojem jsem měl též z průběhu tohoto Mezinárodního folklorního festivalu, který měl loni svůj 12. ročník. Programová stránka má léta svoje stabilní typy, diváci festivalu již léta věnují tak velkou pozornost, že všechny pořady jsou jimi nadmíru navštíveny i přesto, že značná část jich po celou dobu koncertů stojí a doslova natahuje krk, aby aspoň trochu viděla, co za krásu paní ředitelka tentokrát na festival pozvala. I proto je potěšující, že se bude areál Letního divadla rekonstruovat a jeho výsledkem bude zvýšení kapacity pro sedící diváky. Jistě ocenění hodné rozhodnutí městských radních.

Festivalový lahůdkový programový stůl byl zahájen ve čtvrtek průvodem účinkujících městem a slavností celookresních dožínek. Úvodnímu vystoupení domácích souborů Markovice a Seniorů dominoval velký dožínkový věnec se symboly letošní úrody. A pak již pódia i programy patřily hostům festivalu. Ještě ve čtvrtek jsme se mohli potěšit z dovednosti, proměnlivosti a scénického umění tanečníků a muzikantů překrásného souboru Čarnica z Košic. Znám řadu slovenských souborů, ale Čarnicou jsem byl okouzlen. Tolik podmanivosti, tanečního umění, zaujetí pro tanec i výraz, zajímavých scénických aranžmá a radosti z tance jsem ještě snad ani u jiných slovenských souborů neviděl. Blahopřeji členům souboru k takto dokonalému umění.

Ovšem mé nadšení nebralo konce ani při koncertech dalších zahraničních souborů. S přítelem Frankem Graplem z Nového Zélandu jsme se sice shodli, že umělecký kolektiv Bellos Atardeceres z Portorika netančí portorické lidové tance, ale jejich oku lahodící a vděčné taneční show ve strhujících rytmech latinskoamerických tanců bylo všemi diváky přijímáno spontánně a s ohromným nadšením. Poutavý, mládím a emocemi hýřící kolektiv Portorikánců prostě v Šumperku jednoznačně u diváků zvítězil. Podobně vítáni byli členové mexických souborů, z nichž druhý kolektiv šumperští pořadatelé přijali místo festivalu v Písku, který byl po povodních zrušen. Mexičané uvedli své lidové tance vzdáleně nám hudbou, kroji i rekvizitami všem známé z filmu Sedm statečných. Podmanivá byla také přehlídka oděvů mexických indiánů a vesničanů uvedená v rámci sobotního koncertu.

Dalšími zámořskými hosty byl kolektiv japonských Bubeníků z IPC. Nebyli tanečníky; dovedně však ve strhujícím projevu hráli na několik sad různě velkých japonských bubnů. Přítel Frank Grapl mi před jejich vystoupením v sobotu v noci povídal něco o "zaříkávačích deště", ale přiznám se, že jsem tomu moc pozornosti nevěnoval až do chvíle, kdy při jejich vystoupení začaly na pódium i celé město padat, z do té doby hvězdami poseté noční oblohy, první velké kapky deště. Ten byl nakonec tak silný, že vystoupení i program musel být předčasně ukončen... Přivolání deště se konalo opravdu! Jen prezident Pacifické multikulturní organizace z Nového Zélandu, rodák z Brna Frank Grapl, byl nespokojen! Déšť přišel, dle něho, velmi brzy a diváci si nemohli v klidu a v pohodě vychutnat opravdový a hluboký dojem z mistrovského umění japonských bubeníků neuvěřitelně rychle a přitom rytmicky bušících do souprav hřmících a dunících bubnů.

Další kolektivy, které jsem měl možnost z blízka v Šumperku loni vidět i fotografovat, byly ze Skotska (taneční skupina The Galloways), Turecka (folklorní soubor Merkezi Genglik Kulubu), Lotyšska (dětský folklorní soubor Danceri), Řecka (oddělení folklorních tanců Nea Ionia), z Červeného Kostelce (soubor Hadař) a z Boršic u Buchlovic (kolektiv Pentla) a tvořily krásnou sestavu, z níž každý obohatil a oslovil diváky tím nejlepším, co ve své umělecké tvorbě jistě má.

Z pobytu na festivalu v Šumperku jsem měl jen ty nejlepší pocity. Klid a pohoda provázely celý jeho průběh. Jistě měla ředitelka festivalu L. Drtilová a její tým stále co řešit, ale navenek vše probíhalo ve zmíněné pohodě. Také závěrečné přijetí představitelů města, hostů, sponzorů a účinkujících bylo spontánní, ne bombastické, upřímné a velmi milé. To platí též o večerní společné taneční veselici všech účinkujících v sále kulturního domu.
Prostě Šumperk 2002 byl skvělý a přeji jeho pořadatelům klid i dostatek finančních prostředků pro přípravu ročníku nadcházejícího.