Vstoupíme do vestibulu a všemi smysly vnímáme pohodovou atmosféru. Dominují vjemy čichové. U skleničky slivovice - vůně i chuť prozradily její původ v kraji meruněk - se sejdou kamarádi, kteří se již dlouho neviděli, ale i ti, co se vidí obden, aby ztvrdili zdraví na celý rok. Shora, z prvního patra, se k tomu přimísila vůně všemi opěvovaného guláše. Ale i naše oči se potěší. Zálibně spočinou na krojovaných, kterých je tu dnes většina. Znalec rozezná několik lokálních typů valašského kroje i hosty ze Slovácka, Hané, Slovenska i Rakouska. Jen hosté z Polska prý kdesi cestou uvízli. Pozdravíme se se známými osobnostmi valašského i celostátního folklorního hnutí (přítomen byl i předseda FoS ČR Zdeněk Pšenica), s panem starostou a také s dr. Františkem Kovářem (bývalý pracovník MŠMT ČR), který se vůbec netváří oficiálně a k našim akcím jaksi patří. Ale to už se ztišíme, neboť začíná předtančení. Představí se nám domácí soubor Beskyd a s radostí zjišťujeme, že soubor se obohatil o novou mladou muziku, a dodejme, že o muziku velmi perspektivní. Totéž platí o temperamentním dětském souboru, jehož ogarské hry se líbily nejvíce. Brzy po předtančení následovaly krátké projevy představitelů Folklorního sdružení ČR a potlesk přivítaly dvě osobnosti valašské kultury, pana učitele a školního inspektora Jaroslava Wachtla, jinak věhlasného primáše nejméně tří cimbálovek a pilného dopisovatele našeho časopisu Folklor, který se letos v plné svěžesti dožívá pětaosmdesáti let, a spolu s ním i přece jen o nějaký rok mladšího Jiřího Perutku, choreografa a znalce folkloru jižního Valašska a doposud skvělého, stylového tanečníka. Přejali vyznamenání i závazek další tvůrčí práce. Potom už do konce bálu dominovala muzika, zpěv a tanec na domácí notu. A to je dobře.