Obchůzku s klibnou a kozlíky absolvovali opět po roce členové Jihočeského folklorního souboru Kovářovan, kdy se v sobotu 5. ledna vydali po obci Kovářov s tímto starobylým masopustním tříkrálovým obyčejem.

Tato lidová tradice byla pro Kovářovsko typickým zvykem, který byl sice na čas přerušen mezi lety 1976 - 1986, kdy jej právě členové Kovářovanu přivedli opět k životu. Od té to doby byla obchůzka zařazena i do kulturního programu souboru a s přestávkami po obci také prováděna. V lednu 2003 byly starobylé masky klibny a kozlíků opraveny a každoročně se s nimi vydává chasa veselým průvodem po obci.

Z vyprávění se obchůzka koná na památku krále Baltazara, jenž přijel na bílém velbloudu do Betléma poklonit se Ježíškovi. Klibna (maska koně) tedy podle lidového výkladu značí velblouda. Během let se tento obyčej vyvinul v rozpustilou zábavu, při které nechybělo žertování, dobrá kořalička, ale ani vinšování k novému roku.

Nebylo tomu jinak ani letos, kdy v sobotní podvečer opět začaly přípravy na obchůzku v historické budově staré fary, kde má Kovářovan svou klubovnu. Nejprve se všichni posilnili pečeným bůčkem, aby měli dobrý základ na přípitky s hospodáři, strojila se klibna, připravovaly masky kozlíků a sedlák s kočím se domlouvali, jak budou klibnu nabízet hospodářům. Jakmile bylo vše připraveno, vydal se veselý průvod za doprovodu harmonikáře do prvních stavení, aby sedlák s kočím zkusili své štěstí při prodeji klibny.

Nejprve skotačiví kozlíci dělali neplechu a když se uklidnili, začalo tradiční vychvalování kobyly slovy: "Tahleta kobyla je dobrá do tahu, je nenáročná na ustájení, není mlsná, i hřebíky žere, takovou nikde nekoupíte". Jako vždy se hospodářům či hospodyním kobyla moc nelíbila a častovali prodávající slovy: "Takovou herku nechci, vždyť je samý žebro,..... já jí nemám stejně kde ustájit, jděte o dům dál". Sedlák se ale snažil smlouvat: "Já bych jí neprodal, ale nemám jí co dát, hospodáři, přidejte aspoň na seno či oves". Průvod dostal od hospodáře nalité štamprličky, všichni si připíjeli a i na seno a oves nějakou zlatku dostali.

Sedlák s kočím pokračovali v rozmluvě: "Děláte chybu hospodáři, koupí soused a budete mu takovou krásnou kobylu závidět". Hospodář: "I nebudu, já si počkám, až příště přivedete lepší."

Před odchodem ze stavení nechybělo vinšování k novému roku a celý průvod se vydal na další cestu. U jednotlivých chalup se za velkého veselí prodávání klibny opakovalo, některé děti či děvčata se i na kobyle svezly a zkoušely její kvality. Závěr obchůzky patřil tradičně návštěvě u starosty a poté se všichni odebrali do místní hospody, kde začalo smlouvání s hostinským Josefem Müllerem. Ten si kobylu řádně prohlédl, plácnul si se sedlákem k uzavření obchodu a podle tradice kobylu porazil.

Všichni účastníci obchůzky pak jako vždy usedli ke stolům a poseděli v družné zábavě u dobrého jídla i pití. Letošní obchůzkou se rozdávala radost nejen občanům Kovářova, ale i hostům, kteří se na tento zvyk přijeli podívat z Českých Budějovic a dokonce i z Brna.