Slezané se rozdováděli až v posledním čísle. Nebýt toho, tak jsme si tentokrát na F Scéně pěkně poplakali. Třetí prodloužený víkend, konkrétně v pátek 7.7.2006, patřila Stará radnice v Brně Slezskému souboru Heleny Salichové, který působí při Vysoké škole báňské - Technické univerzitě Ostrava.

V komponovaném pásmu " Za našima humny" , které je přehlídkou slezského folklóru, se přestavili mladí tanečníci a zpěváci jako vysoce noblesní a kultivovaní a dojímali srdce diváků. Ze všech nejvíc asi dívčí tanec "Bystra voda", děvčata v bílých šatech s bílými plachetkami, plné něhy, půvabu, poezie a nostalgie.

Příjemným překvapením byli v pořadu zpěváci, ať sbory či sólisté. Za všechny je třeba pochválit exteriérově i technicky ( tanečně i pěvecky) vybaveného Aleše Bohanuse, roztomile nemotorného a šibalského Tomáše Jakeše, milou a čistě zpívající Alenu Blahovou. Tance mladičkých dívek a urostlých, švarných jinochů představovaly život takový, jaký je a pravda, moc prostoru pro radost tu proto nebylo. Druhou polovinu uvedlo pásmo o lásce a vojně nazvané Balada, kdy k tomu ještě z dáli zaznívala bouřka, to už byl i silný tabák pro letní podvečer. Kroje usedlé a poněkud měšťanské střídalo pracovní prosté oblečení všedního dne. To se také nejlépe hodilo k závěrečnému pásmu nazvanému "Před stodolum, za stodolum" ve kterém kvetly nejen technické taneční prvky (odzemek), klobouková ekvilibristika a tance s cepy, které se kupodivu nikomu nepřipletly pod nohy. V rozdováděném závěru už nikdo nevzpomněl (šťastného) pádu chlapce z pódia při prvním tanci.

Bohužel nejslabším článkem souboru je cimbálová muzika pod vedením primášky Nadi Chalcařové. Nemotorný a toporný cimbál se naštěstí nesnažil sólovat a jen vyplňoval harmonii, takže tolik nevadil, nicméně se nedalo přeslechnout, že primy nejsou sladěné a hrají tvrdošíjně každý v jiném barevně výškovém ladění s neschopností se vzájemně přizpůsobit. A co víc, že jim to nevadí. Posluchač občas byl nucen obdivovat zpěváky, že přes občas doslova za uši tahající doprovod dokázali udržet čistou intonaci. Přes tyto výhrady je nutno vzdát hold jak účinkujícím, tak vedoucím souboru, že se jim daří motivovat mladé lidi k uchovávání folklorních hodnot a dík za to, že do Brna přivezli zase něco úplně jiného, než na co jsme na jižní Moravě zvyklí.