Do kategorie Zimmermannových "odborných vtipů" lze zařadit zážitky a příhody specifické pouze pro konkrétní profesi či koníčka. Ostatní se jim mohou zasmát, ale to jejich kouzlo, tu hloubku a ducha, ty si opravdu vychutná jen soukmenovec.

Těžký život cimbalistů

"Vedle naší školy (Pozn.: konzervatoř) je ulica, no tam už skoro nikdo nechodí. On tam co chvílu nekdo vyběhne a vleče ty chudáky dovnitř, že chce pomoct stěhovat cimbál."

Pozdě večer po koncertě přijíždí student a jeho profesorka autem ke škole, aby nastěhovali zpět cimbál. Po pusté ulici jde jeden jediný muž. "Honem, musíme ho dohnat, ať nám s tím pomůže!" Student stočí auto k osamocenému chodci. "Jak to jedeš!?", utrhne se profesorka, "tak nám uteče, musíš mu NADJET!"

Cimbálovka odjíždí na vystoupení a nastupuje do autobusu. Vedoucí: "Tak to nezdržujem, nastupujem a každý si nese svůj nástroj SÁM!!"

Interview s novinářem
Novinář: " Vy jste se začal učit hrát docela pozdě, jak vás to napadlo? Proč jste si vybral právě cimbál a ne třeba housle nebo klarinet?"
Cimbalista: "... no, když na to se nedá postavit štamprla..."

Primáš řádí na zkoušce muziky a "kádruje" muzikanty, jak kdo doma cvičil. "Co ty?", na řadě je cimbalista. "Jo a jak!! Prdel mě bolí ještě teď."

Zase zkouška muziky. Primáš: "Kvůli cimbálu ještě jednou. Řekl jsem, že na konci bude rychlý sek!!" Cimbalista: "Já za to nemožu, mně leží na noze pes..."