Narodila jsem se do rodiny S. Volavého, která folklorem ve Strážnici doslova žila. Jakmile jsem začala poznávat lidi kolem naší rodiny, vždy to byli lidoví muzikanti, zpěváci, tanečníci nebo organizátoři strážnických slavností...

První kroj mi s láskou přichystala moje stařenka, a ta se pak o moje kroje a výbavu starala až do mé dospělosti. Jako malá jsem navštěvovala kroužek učitelky M. Huškové, dcery malíře A. Frolky. Tato krásná paní s námi nacvičovala tanečky a doprovázela nás na cimbál v překrásném tasovském kroji. Později se nám dětem věnoval vynikající tanečník a choreograf J. Loutchan, který vedl soubor "Danaj" a pracoval v Ústavu lid. kultury. Velký důraz věnoval výrazové stránce tance, což nás děti i dospělé v "Danaji" posunulo v tanečním projevu hodně kupředu.
Do přípravky souboru "Danaj" jsme byly z "hopsánu" (jak jsem říkaly dětskému kroužku) vybrány tři kamarádky. Brzy jsme zvládly základní repertoár velkého souboru. Nikdy nezapomenu na atmosféru po skončení zkoušek. Seděli jsme v šatně před Rytířským sálem strážnického zámku, kde jsme nacvičovali, a starší členové, pocházející ze starousedlických selských rodin, zpívali. Tam jsem s otevřenou pusou doslova hltala nové písničky a litovala, že musím brzy domů. To mi bylo patnáct. Dnes si netroufám spočítat, kolik let jsem v souboru, s nejnutnějšími přestávkami, kdy se mi narodili dva synové, tančila. A nejen v Danaji. Souběžně jsem působila v taneční skupině BROLNu u prof. E. Rybníčkové. I toto období bylo výbornou školou. U paní profesorky jsem se naučila folklor nebrat jako "konzervu", ale nechat se jím inspirovat a pobídnout k vlastní tvorbě.

Nikdy mě čas strávený s folklorem a v kolektivu Danaje nemrzel. Soubor mi dal spoustu dobrých kamarádů, s nimiž se přátelím dodnes a které láska k folkloru vždy spojovala. Mám radost, že v současném Danaji tančí už naše děti a dokonce už dorůstají i vnuci. Všichni jsou nasměrováni stejně. Moji synové Vítězslav (primáš) a Lukáš (klarinet) hrají v muzice Strážničan, která soubor Danaj doprovází. Těší mne, že nás naši kamarádi z Danaje zvou stále na své akce. Nejenom na vystoupení nebo hody, ale také na své soukromé oslavy přesto, že je mezi námi dnes již minimálně generační rozdíl.

A abychom měli, my vysloužilci, důvod se alespoň občas scházet, založili jsme kolektiv "Věčně mladý Danaj". V něm jsou bývalí členové, kteří nechtějí zůstat úplně pasivní a kteří jsou rádi každé příležitosti, při které jsou spolu a občas si i zatančí. Abychom měli jistotu, že se nám i jiným alespoň jednou za rok podaří zatančit na veřejnosti, založili jsme v roce 2001 v Petrově festival Senioři, který se koná v květnu ve vinařském areálu Plže.

Svůj život si bez folkloru neumím představit. Život s takovou láskou, jako je folklor, který spojuje generace, je určitě o třetinu bohatší. A navíc: lidovou písničkou vyzpíváte radost i bolest, lidová písnička vás pohladí. Věřím, že lidé, kteří mají hezký vztah k folkloru, mají úctu k předkům a nemohou být špatní...