Billova chalupa, Valašské muzeum v přírodě [ Lidová architektura ]
Měšťanský dům z rožnovského náměstí, pocházející z roku 1750. V muzeu byl postaven v roce 1925. Zadní část stavení byla později rekonstruována.
Chalupa, široce rozkročena svými sloupy nad kamennou dlažbou podsíňku, má architektonicky ještě renesanční pojetí i některé detaily, ačkoliv pochází až z doby vrcholného baroka.
K takovému typu domů na rožnovském náměstí dříve patřívalo pole. Ani vybavení domácnosti se mnohdy příliš nelišilo od venkovské usedlosti - např. kotel na vyvařování prádla, který sloužil i při zabijačkách, koryta "troky" na vepře, ruční mandl. Ale přesto ani zemědělství, řemeslo nebo obchod mnohdy nestačily rodině zabezpečit slušný životní standard. Majitelé proto pronajímali své pokoje lázeňským hostům, kteří sem přijížděli do klimatických lázní.
V kuchyni vzadu v přízemí se odbýval každodenní život rodiny. Sloužila jako dílna i ložnice. Expozice zachycuje činnost krejčího. Desku na posteli používal jako pracovní tabuli.
Parádní světnice v přízemí bývala využívána jako reprezentativní prostor. Odpovídá tomu její vybavení lepším nábytkem, kamna ve světnici jsou vytápěna pecí ze síně.
V patře je síň, krytá veranda a dva pokoje pro lázeňské hosty. Původně zde byly komory. Oba pokoje v patře, zařízené podle dobového vkusu a finančních možností majitele, byly pronajímány za cenu stanovenou obecním úřadem, který tu vykonával nejnutnější hygienický dozor. Na seznamu lázeňských hostů z roku 1883, umístěném v síni,je uvedeno např. i jméno zakladatele genetiky Řehoře Mendla. Z kryté verandy mohli lázeňští hosté kdysi pozorovat ruch na rožnovském náměstí.
