29. srpen 1944 - datum, které je již šest desetiletí velmi silně vepsané do povědomí mnoha pamětníků válečných událostí. Den, který pro některé znamenal počátek útrap v zajateckých táborech, pro jiné trvale uzavřel knihu života. Co se vlastně odehrálo v tento slunečný srpnový den?
V 7 hodin ráno, po předchozím leteckém průzkumu, odstartovaly svazy těžkých amerických bombardérů 15. USAAF B-17 Flying Fortress a B-24 Liberator převážně z Amendoly, americké základny v Itálii, plnit stanovené úkoly toho dne označené jako mise č. 263. Cílem bombardování se stala dvě strategicky významná místa na severu Moravy. Jedním rafinérie ropy v Přívoze, druhým ostravské nákladní nádraží, kde se v tu dobu koncentrovala německá vojenská technika určená pro východní frontu. O významnosti těchto cílů svědčí i reakce německých vzdušných sil. Přesně časově i prostorově propracovaný protiútok německých stíhačů měl rozbít formace amerických bombardérů a odvrátit zničení vytyčených cílů.
Bylo několik málo minut po desáté hodině dopolední, když se první B-17 č. 473 "MY BABY", po mnoha zásazích německých stíhačů, rozpadla u osady Predbošáčky na slovensko-moravském pomezí. Americký stíhací doprovod pro značně velký letový koridor bombardérů nemohl v době útoku lufftwafe zajistit účinnou obranu a jen půlpalcové kulomety na palubách Fortressů a Literátorů musely odrážet jeden útok za druhým. Následující okamžiky zpečetily osudy dalších letounů a jejich osádek v blízkosti moravských vesnic Sidonie, Šanova, Rudic, Krhova, Kašavy, Liptálu a mnoha dalších. Velká část této těžké letecké bitvy se rychle přenesla do vzdušného prostoru Slavičína. Pouhých několik minut trval urputný souboj dvou protivníků na jehož konci zůstalo mnoho mrtvých a raněných na obou stranách. Slavičín se o dva dny později stal svědkem pohřbu 28 amerických letců, kteří havárie svých pevností nepřežili a byli posváženi do Slavičína. Ti, kteří přežili a byli zajati, museli nastoupit strastiplnou cestu po zajateckých táborech v Evropě. Ztráty však zaznamenala i německá strana a to hned několik. Americké stíhací mustangy P-51 a dvoutrupé lightningy P-38, i přes krátké zdržení, dokázaly velmi rychle vyčistit celý prostor a sestřelit některé z dorážejících stíhaček německého luftwaffe. Jedna Bf109G se po sestřelu zabořila do rozbahněné lesní půdy mezi Lipovou a Slopným a pilot i přes potíže s řízením stíhačky dokázal letoun opustit a zachránit se na padáku. Další Bf 109 se neovladatelně zřítila do prostoru obce Jasenná, když její německý 22 letý pilot Walter Strenge z II/JG-5 byl již mrtev před dopadem na zem. Nejinak skončila i další stíhačka v lesním prostoru u Vizovic. I když německých ztrát bylo mnohem víc, přesto to byla jen malá kompenzace v poměru k americkým ztrátám na letounech a především na životech mladých lidí.
Nebyl to však jen Slavičín, kde se odehrával pohřební akt, ale i Rudice měly své oběti a pohřeb dvou Američanů, zde na rozdíl od Slavičína, kde se jednalo o pohřeb za hřbitovní zdí a bez účasti lidí, květin a úcty k padlým, byl aspoň částečně veden křesťansky a s vojenskou poctou. Slavičín se tak stal místem jednoho z největších hromadných hrobů amerických letců na našem území. Moravská půda však neměla uchovávat dlouho ostatky těchto statečných lidí a v září roku 1946 byla za velké účasti veřejnosti, vojenských a církevních činitelů provedena exhumace a převoz ostatků na vojenské hřbitovy v západní Evropě zejména ve Francii v St. Avold.
Šedesátého výročí letecké bitvy v roce 2004 účastnily velké počty občanů z moravské i slovenské strany, včetně krajských a státních zástupců Česka, Slovenska a USA. Ve věku 81 let poctil kraj svou návštěvou přímý účastník bojů, letec - navigátor Loy Dickinson, jemuž při této příležitosti přijal čestné občanství z rukou starosty města Slavičín.
Závěrem je nutné připomenout, že i po tolika letech se podařilo mnoho věcí z některých sestřelených letounů obou stran uchovat ve slavičínském muzeu. Nejsou to však jen součástky havarovaných letadel, ale i fotografie a různé osobní věci pilotů.