MAJEROVÁ Marie [ Osobnost ]
Marie Majerová (1892-1967) pocházela z Úval u Prahy. Po ukončení měšťanské školy pracovala jako služebná a o rok později jako písařka v Praze. Nějaký čas pobývala ve Vídni a v Paříži. Vstoupila do KSČ (1921) a stala se redaktorkou Rudého práva. Začátkem třicátých let odešla ze strany a věnovala se pouze literatuře.
Ve svém prvním tvůrčím období se Majerová zajímala o ženskou psychologii - výsledkem jsou povídkové soubory Povídky z pekla (1907), Plané milování (1911), román Panenství (1907) aj. Tento tematický okruh uzavřela po I. sv. válce knihou Mučenky (1921). Z tohoto období je i román Náměstí republiky (1914), jehož děj se odehrává v Paříži. Jde o příběh mladého litevského emigranta, který chce nalézt v pařížském prostředí lidi ochotné uskutečnit ideál nové společnosti. Setkává se však pouze s planým řečněním a sobeckými cíli. Když na májové demonstraci vystřelí do skupiny policistů, vyznívá jeho čin jako prázdné gesto. V roce 1919 vydala Majerová knihu lyrických fejetonů Z luhů a hor (později s názvem Má vlast).
Podobně jako v Náměstí republiky i v románě Nejkrásnější svět (1923) užívá autorka formy monobiografie (tj. prózy věnované jednomu hrdinovi). Vypráví příběh Lenky Bilanské - mladé ženy toužící po sebeurčení a hledající cestu k dělnickému hnutí.
V románě Přehrada (1932) Majerová vykreslila široký obraz současnosti a zároveň zachytila množství lidských osudů. Používá krátkých na sebe navazujících obrazů (podobné metodě filmových záběrů a střihů), v nichž se prolíná několik dějových pásem. Do románu také vsadila utopický obraz vítězné proletářské revoluce v Praze.
V knize Siréna (1935) se Majerová snad nejvíce přiblížila své představě o socialistickém románu. Na osudech čtyř generací hutnicko-havířské rodiny Hudců vykreslila vývoj dělnického hnutí na Kladensku od poloviny 19. stol. po první světovou válku.
Své vrcholné dílo Havířská balada (1938) spisovatelka rozvrhla do tří kapitol. V první užívá vnitřního monologu Rudly Hudce, který ve chvíli, kdy se cítí ohrožen, rekapituluje svůj život po odchodu z Čech za prací do Německa. Druhou kapitolu tvoří autorčino vyprávění o osudu Hudce za I. světové války. Ve třetí kapitole vypráví Hudcova žena o životě jejich rodiny po návratu do vlasti. Zajímavé jsou spisovatelčiny publicistické práce. Zážitky z cest zachytila v knihách Dojmy z Ameriky (1920) nebo Africké vteřiny (1933). Z tvorby pro děti se častých reedicí (opakovaných vydání) dočkala Robinsonka (1940).
Díla Marie Majerové po II. sv. válce nedosahují zdaleka dřívějších uměleckých kvalit.
