Koněpruské jeskyně leží ve středních Čechách 7 km jižně od Berouna v chráněném území Český kras nedaleko hradů Křivoklát a Karlštejn.
Známá část systému dosáhla 2050 m a svou délkou se řadí na první místo mezi českými jeskyněmi. Jsou vytvořeny ve výrazném vrcholu Zlatého koně, v devonských vápencích (vápence svým stářím přesahují 400 mil. let). Byly modelované jak korozí pronikající dešťové vody, tak podzemními jezery a po jejich zániku i řícením stropů. Komplex chodeb, plazivek, propastí a závalů bloků stropních desek je velmi starý, což dokazují některé kosterní nálezy z jeskynních sedimentů, ale především geologický unikát "Koněpruské růžice", tvořené kalcitem a opálem (nekrystalickou formou oxidu křemičitého), které vznikly před více jak 1,5 milionem let.
Jeskynní systém tvoří 3 úrovně s denivelací přes 70 m:
- nejrozsáhlejší střední patro kopíruje rozhraní starších koněpruských vápenců v podloží a mladších suchomastských v nadloží.
- Rozhraní suchomastských a akantopygových vápenců dalo vzniknout svrchnímu patru.
- Spodní patro se vytvořilo na poruchách v masivních koněpruských vápencích.
Jeskyně jsou významnou paleontologickou lokalitou kostí zvířat v jeskyních žijících (třeba medvědi Ursus deningeri), ale i těch, kterým se jeskyně staly osudnými. Nejstarší nálezy jsou z doby před cca 1,5 milionu let, většina pozůstatků ale pochází z období mezi 800 000 - 13 000 lety. Významným objevem bylo 14 úlomků kostí a lebky ženy (moderní typ člověka Homo sapiens sapiens), která před necelými 13 000 lety, ke konci starší doby kamenné, zde pravděpodobně byla pohřbena.
Jeskynní systém byl náhodně objeven při lomařských pracích v Houbově lomu na Zlatém koni v září roku 1950 a o devět let později se do jeskyní podívali první návštěvníci (dnes jsou druhými nejnavštěvovanějšími jeskyněmi v Česku po Punkevních jeskyních a navštívilo je již více jak 6.000.000 lidí). Objeviteli jeskyní se stali lomaři Mareš, Jiránek, Štěpán a Chvojka. V následujících letech zde probíhaly intenzivní průzkumy Krasové sekce Společnosti Národního muzea pod vedením J. Kukly. Výzkumy brzy ukázaly, že první návštěvníci byli v systému již v 15. století. Svrchní patro se totiž stalo někdy po roce 1469 útočištěm penězokazecké skupiny. Falšovaly se zde jednostranné stříbrné mince krále Jiřího z Poděbrad z měděného plechu postříbřeného amalgamem stříbra, v té době se zde vyrobilo 5 000 - 10 000 falešných mincí.
