V nejjižnější části Zlínského kraje se rozkládá úrodný kraj s mírně protáhlými kopci, kde se daří vínu. Je zde zažitá vykvetlá kultura, která nadále vede k udržování tradic slováckého Dolňácka obecně, u krojů zvlášť.

Města Kyjov, Vlčnov, Uherské Hradiště , Veselí nad Moravou a Strážnice jsou zároveň centry, kolem nichž se udržovaly kroje dosti rozdílného stylu, především u žen.

Bohatý kraj Moravských úvalů, nížiny kolem velkých řek s úrodnou půdou a všestranně rozvinutým hospodářstvím, to byly krajiny s nejpříhodnějšími podmínkami k životu. Kvetla zde města, obchod, rodil se průmysl. Tyto tendence však byly ještě v 19. století vyvažovány silou zemědělství.

V lidové kultuře a kroji to bylo znatelné především v ryze zemědělských oblastech. Ne nadarmo se tyto kroje nazývaly "selské".

Mají v sobě bohatství, rozšafnost a tradici selského stavu. V tomto oblečení vidíme další krok k rozvinutí jeho forem, hlavně ve tvarech a výzdobě. Vlastní materiál, základní tkaniny se často ve své podstatě nemění.

Jen se precizují, zjemňují, ale často si ponechávají starou ruční podstatu a tradiční barevnost. Vrcholnou roli dostává výšivka. Je samostatným vyjadřovacím prostředkem. Získává ornamentální kresebný styl především rostlinného pojetí.

Vedle výšivky je u krojů z úrodných oblastí výrazně rozvinutá architektura kroje. Na rozdíl od krojů dříve popsaných, řekněme z chudobnějších oblastí, jsou tyto obvykle velmi košaté a tvarově nápadné, a to nejen u oblečení žen. Mnohdy se zdá, že se ve venkovském prostředí teprve po 200 letech plně rozvinuly impulzy předešlých mód, hlavně baroka.

Nesmí se však podceňovat i vlastní tvarový vývoj, směřující ke zrání tvarů a umocňování základních principů. U selského kroje na Slovácku jsou typické vysoké kožené boty, které u řady krojů dostávají specifický místní styl. Unikátní jsou na Dolňácku příčně vrapované "kordovánky".

Různými sestavami se kroje lokálně odlišují. V klasické formě zůstaly poměrně dlouho v okolí Uherského Hradiště, Uherském Ostrohu, Kunovicích, Bílovicích.

Z hlediska vnější úpravy jsou mimořádné kroje z okolí Kunovic. Mají nápadnou úpravu rukávců a úvaz šátku. Rukávce mají hladký, tubovitý tvar, šátky jsou vázány přes čelo s věncem pevného úvazu a volně splývajícími cípy na ramena a záda.

Budí dojem primárních úvazů oděvů Orientu a starověku. Téměř každá obec Slovácka má svůj specifický úvaz, který již málokdo zvládne a jehož provedení zabralo spoustu času. Ženy si často chodily šátky uvazovat k místní znalkyni. Úvaz šátku pak dává i obecněji chápanému kroji kolorit obce nebo oblasti.