Zastavení č. 5 — Pláňava [ Informační tabule ]
Zastavení č. 5 — Pláňava
(440 m n. m.)
Podél lesní cesty od minulého zastavení jsme minuli několik dalších pomníků. Bustu Aloise Jiráska vytvořenou akademickým sochařem Janem Štursou r. 1921. Pomník byl odhalen 6. srpna 1922 při otevírání Národního sadu. Plaketa Jana Čapka od Julia Pelikána, umístěná na stěně Jurova kamene, byla odhalená Moravskosokolskou župou svému zakladateli a legionáři Janu Čapkovi v r. 1928. Památník Jana Žižky z Trocnova byl odhalen v r. 1924 (k 500 let od jeho úmrtí). Emil Hlavica mu dal podobu bronzového kalichu. Památník T.G. Masaryka je dílem akademického sochaře Jana Štursy, byl odhalen 6. srpna 1922 rovněž při otevírání Národního sadu.
Pláňavou nazýváme úpatí Kotouče rozdělené Kobylím potokem, který vytéká ze studánky Míru. Kdysi jeho silný proud vymlel hluboké údolí, jímž vedla původní cesta na kotoučské hradiště. Tak podobně, jak vypadá Pláňava dnes, vypadala v době, kdy jí r. 1660 procházel páter Matěj Tanner a následovně popsal v knížce Hora Olivetská: "Z té strany, která patří k Štramberku, tj. k půlnoci a vejchodu, všecka jest vysokým stromovím a krásným lesem, ano, i zahradním štěpovím při oupati obrostlá".
Ód zastavení můžeme se vydat (a vrátit se) ke Studánce míru odbočující lesní pěšinou, vedoucí mírně do kopečka úžlabinou v lese. Studánka míru byla kdysi významným pramenem a zdrojem pitné vody pro obyvatele na hradišti. Při něm bylo archeologickým průzkumem objeveno osídlení z přelomu 13. — 14. st. Po obou stranách studánky se nacházela obydlí částečné pod úrovní terénu zvaná zemnice. Studánka a její okolí byly v minulosti místem častých vycházek občanů města a svým příjemným prostředím lákala k odpočinku.
Lesní porosty v oblasti Kotouče byly v minulosti ovlivněny lidskou činností. Při hospodářských zásazích v posledních 100 letech byla v části lesa na Kotouči pozměněna přirozená skladba dřevin dosadbou smrku ztepilého, borovice černé či modřínu opadavého. Zbylá část lesa si však zachovala svůj přírodě blízký ráz. Listnaté lesy svahových porostů převažujících dubohabřin střídají na kamenitém reliéfu místa suťových lesů dubojavořin. Blízkým vztahem k lužnímu lesu se vyznačuje zvláštní typ suťového lesa na severozápadních svazích Kotouče, v němž mj. roste kerblík lesklý, pšeníčko rozkladité, árón karpatský, česnek medvědí, pryskyřník kosmatý a silně ohrožený druh drnavec lékařský s ojedinělým výskytem na severovýchodní Moravě. V nivě potůčku pod Studánkou míru jsou vyvinuty maloplošné údolní luhy s vlhkomilnými druhy, např. rozrazilem horským či řeřišnicí hořkou. Z početných lesních druhů je zde zastoupena řada orchidejí, zvláště vzácný kruštík drobnolistý, okrotice bílá, hlistník hnízdák, bradáček vejčitý a při úpatí u okraje lesa a přilehlých luk po pravé straně stezky vstavač mužský. Každoročně realizovaná biotechnická opatření v lesních porostech i okrajových lukách a svazích přispívají tomuto záměru postupné změny přirozené skladby dřevin a rozšíření biotopu cenných botanických druhů.
Nejen běžný sběratel našich chutných hřibovitých hub, ale i mykolog-odborník, který není jen konzumentem, si přijde na své. Na vlhčích místech v zachovalých porostech lesa roste vzácná nepoživatelná bedla Bucknallova, prudce jedovatá vlákníce začervenalá, po přezrálých hruškách páchnoucí vlákníce Bougardova a nejedlá čirůvka černošupinatá. Vzácně zde můžeme nalézt i drobnou parazitic-kou houbu napadající střevlíky housenici střevlíkovou.
Zdejší přírodě blízké lesy s četnými skalními útvary umožňují hnízdění mnohým druhům lesních ptáků, jako je např. krahujec obecný, lejsek šedý, krkavec velký, výr velký, datel černý, strakapoud velký či malý nebo holub doupňák.
Stezkou projdeme k následujícímu zastavení stezky na Horní Baště okolo domků Pláňavy, Dolní ulice a přes hlavní komunikaci do Nového Jičína. Všimněme si několika zachovalých a rekonstruovaných roubených domků při cestě. Můžeme též využít k občerstvení stylové restaurace hotelu Roubenka, který vznikl na místě jedné z posledních selských usedlostí, tzv. Matýskovic.
